Situace v České republice je taková, že na mateřskou dovolenou chodí v drtivé většině případů ženy. Zároveň s tím má zaměstnavatel povinnost po dobu, kdy je žena doma s dítětem, držet její pracovní pozici, aby se maminka měla kam vrátit. Mnoho podnikatelů vidí toto jako důvod, proč ženám, i v případě, kdy na mateřské nejsou, platit méně. Hájí se přitom tím, že bez tohoto opatření by pro ně každé dítě, které se ve firmě narodí, znamenalo finanční ztrátu. Nejen, že musí najít náhradu nebo delegovat úkoly, ale navíc nemají žádnou záruku, že se žena po mateřské do firmy skutečně vrátí. Mnoho matek bere mateřskou pauzu jako příležitost k přehodnocení pracovního života, a když dítko odroste, na své místo se nevrátí. Takže z pohledu podnikatele je žena rizikovější než muž.
Je takovéto chování fér? Z pohledu mnoha z nás není. Důvodů je plno. Některé z nás jsou rozhodnuté, že děti nechtějí nebo dokonce mít ani nemohou. Platit čtyřicetileté nebo padesátileté pracovnici méně kvůli „nebezpečí“, že odejde na mateřskou dovolenou, je hloupost. Navíc, riziko, že se rozhodne pro nečekaný odchod, je stejné u ženy, jako u muže. Tedy, hlavním argumentem pro nižší plat žen je nutnost držet mamince místo. Na druhou stranu, u mužů je zase statisticky větší riziko zranění a nehod, a podle zákona není možné někoho vyhodit kvůli nemoci. Takže se zdá, že je možná načase si přiznat, že za stejnou práci náleží všem stejné peníze.
Co rovnost platů přinese? Zaměstnavatel, který nabízí stejné platy, dokazuje, že si cení především znalostí, schopností a zkušenosti. Většina schopných pracovníků obou pohlaví dává přednost přesně těmto firmám. Zaměstnanci mají jistotu, že místo dostali proto, že jsou těmi nejlepšími, ne proto, že jsou muži nebo proto, že najmout je bylo lacinější než najmout kvalifikovanějšího, ale dražšího kolegu. Rovné platy také umožní tatínkům chodit na mateřskou, takže bude možné, aby se rodiče prostřídali a nevypadli nadlouho z pracovního procesu.